Případ Qaisera van’t Stokerybos: Papírový export jako iluze kontroly Část I: Když legitimní zapůjčení krycího psa překročí červené čáry systému

autor: | Pro 4, 2025

Zapůjčování krycích psů mezi chovatelskými stanicemi je běžnou a samo o sobě legitimní praxí v chovu psů. Problém nastává ve chvíli, kdy je takové zapůjčení využito strategicky – nebo dokonce fiktivně – k tomu, aby se pes mohl pářit v zemi, kde by jinak nesplnil podmínky pro schválení k chovu.

Případ Qaisera van’t Stokerybos pokračuje

Po zveřejnění našeho blogového příspěvku „Qaiser van’t Stokerybos – případ obrovského podvodu s chovným psem?“ se na oficiálních webových stránkách chovatelské stanice Balihara Ranch objevila nenápadná, ale významná změna.

Majitelka chovatelské stanice aktualizovala profil Qaisera van’t Stokerybos a doplnila jej o text, který měl vysvětlit jeho roli v jejím šlechtitelském programu. Paradoxně tato aktualizace naše zjištění nevyvrací. Naopak potvrzuje hlavní bod, který jsme vznesli: že Qaiser byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici Balihara Ranch a byl zde používán k chovu fen, přestože nikdy nezískal povolení k chovu na Slovensku – tedy v zemi, kde Balihara Ranch působí a jejíž chovatelské předpisy je povinna dodržovat.

Nejde o otázku interpretace. Jde o prohlášení zveřejněná přímo na webových stránkách Balihara Ranch.

Co přesně se objevilo na webových stránkách Balihara Ranch

V aktualizovaném profilu je Qaiser van’t Stokerybos popsán jako „NÁŠ HOST“ s následujícími tvrzeními:

  • pes byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici;
  • byl použit „k chovu některých našich fen“;
  • byly na něm provedeny „dodatečné zdravotní testy“;
  • chovatel vyjadřuje vděčnost za příležitost „mít ho zde k chovu našich fen“.

Tyto formulace jsou důležité. Nepopisují jednorázovou návštěvu výstavy, umělé oplodnění zmrazeným spermatem ani symbolickou spolupráci. Popisují skutečnou fyzickou přítomnost psa v chovatelské stanici Balihara Ranch a jeho aktivní využívání jako plemenného psa.

Proč je to důležité

Podle veřejně dostupných záznamů byl Qaiser van’t Stokerybos v roce 2017 zapsán do slovenské plemenné knihy a následně v lednu 2019 evidován jako export do Estonska, kde je od té doby veden pod estonským registračním číslem.

Zároveň:

  • má ve slovenské plemenné knize registrováno několik vrhů;
  • po tomto vývozu byl používán k chovu fen v Balihara Ranch;
  • majitelka chovatelské stanice nyní veřejně potvrzuje, že pes byl fyzicky přítomen v jejím zařízení a byl používán k chovu jejích fen.

Tyto tři roviny – registrace psa ve slovenské plemenné knize, jeho následná registrace v Estonsku a zdokumentovaná fyzická přítomnost v Balihara Ranch – vytvářejí rozpor, který nelze vysvětlit bez vznesení závažných otázek.

Když „vysvětlení“ potvrzuje problém

Zjevným účelem aktualizace webových stránek bylo reagovat na veřejnou kritiku a prezentovat přítomnost psa Qaisera van’t Stokerybos jako legitimní zapůjčení plemenného psa. Zveřejněný text však potvrzuje, že pes byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici Balihara Ranch a aktivně využíván jako plemenný pes k chovu fen chovatelské stanice.

Problémem není samotné zapůjčení krycího psa, což je v chovatelské branži běžná praxe. Problémem je způsob, jakým byl tento status využit – jako mechanismus umožňující dlouhodobou, opakovanou chovatelskou činnost v rámci slovenského chovu, aniž by pes prošel slovenskou bonitací, která by se normálně vztahovala na psa trvale používaného k chovu v této zemi.

V tomto bodě přestává označení „host“ připomínat standardní formu spolupráce mezi chovateli a začíná spíše vypadat jako účelově vytvořená konstrukce, která umožnila obcházení chovatelských předpisů prostřednictvím formální klasifikace psa jako jedince se zahraničním původem.

V tomto světle případ Qaisera van’t Stokerybos přesahuje rámec individuálního případu a vstupuje do roviny systémového zneužívání pravidel určených k regulaci chovatelských praktik.

Nejde už přitom pouze o jednoho psa.

Tento kontext nabývá na významu vzhledem k tomu, že majitelka Balihara Ranch dlouhodobě působí jako mezinárodní rozhodčí FCI a v nedávné minulosti zastávala také funkci poradkyně chovu švýcarských salašnických psů na Slovensku.

Tyto role s sebou nesou nejen odborné znalosti, ale také odpovědnost za dodržování pravidel a transparentnost chovatelských činností. Právě z tohoto důvodu vyvolávají nesrovnalosti mezi oficiálními registracemi a skutečným využitím psa otázky, které daleko přesahují rámec jedné chovatelské stanice.

Sdílet to:

Pošlete komentář

* jméno a e-mailová adresa jsou nepovinné, komentář můžete poslat anonymně

POKRAČUJTE VE ČTENÍ

Případ Qaisera van’t Stokerybos: Papírový export jako iluze kontroly Část II: Jak může systém působit legálně, a přitom je v praxi obcházen

Případ Qaisera van’t Stokerybos ukazuje, jak snadno lze export v chovu psů využít nikoli ke spolupráci mezi chovateli, ale k obcházení pravidel. Pes může být oficiálně registrován v zahraničí, zatímco fyzicky je využíván k chovu fen jinde – aniž by systém tuto rozporuplnost jakkoli řešil.

číst více

Když se stejná spojení opakují až k vyčerpání: Co čísla odhalují o chovu v Balihara Ranch

Veřejně dostupné záznamy do roku 2023 ukazují, že v Balihara Ranch se identické kombinace rodičů opakovaly až čtyřikrát, šestkrát nebo dokonce osmkrát, což vedlo k narození desítek štěňat od téhož páru. Takový stupeň opakování není v běžné chovatelské praxi standardní a vyvolává otázky o tom, kde končí selektivní chov a začíná systematické množení.

číst více

Když systém přestane chránit psy: Slepá místa v systému FCI a chovatelských klubech, která umožňují extrémní chovatelské praktiky (část II)

V první části jsme ukázali, kde systém v praxi selhává – v omezeních, kontrolách a při vývozech. Druhá část odhaluje něco ještě závažnějšího: výjimky na klubové úrovni, střety zájmů a laxní dohled ze strany Slovenské kynologické jednoty (SKJ), což vše umožnilo chovatelským stanicím, jako je Balihara Ranch, růst do takových rozměrů, že je dnešní mechanismy již nedokážou účinně regulovat.

číst více

Když systém přestane chránit psy: Slepá místa v systému FCI a chovatelských klubech, která umožňují extrémní chovatelské praktiky (část I)

Současná pravidla FCI a chovatelských klubů obsahují zásadní mezery: žádná omezení velikosti vrhů, žádné smysluplné kontroly welfare a slabý dohled nad vývozem. Tyto mezery vytvářejí podmínky, ve kterých mohou prosperovat extrémně velké chovatelské stanice. Jediným způsobem, jak je zastavit, je změnit samotný systém – neřešit jednotlivé případy, jako je chovatelská stanice Balihara Ranch, až poté, co překročí možnosti dnešních klubových a legislativních kontrolních nástrojů.

číst více

Když jeden chovatel potřebuje dva poradce chovu: Neobvyklé rozhodnutí Slovenského klubu švýcarských salašnických psů, které odhaluje víc, než se na první pohled zdá

Slovenský klub švýcarských salašnických psů (SKŠSP) zveřejnil výjimečnou informaci: majitelce chovatelské stanice Balihara Ranch byli přiděleni dva poradci chovu – jde o jediný takový případ v celém systému. Tato vzácná výjimka naznačuje, že za naleštěnou fasádou chovatelské stanice se může skrývat mnohem větší rozsah chovatelské činnosti a administrativní zátěže, než si veřejnost obvykle představuje.

číst více