Zapůjčování krycích psů mezi chovatelskými stanicemi je běžnou a samo o sobě legitimní praxí v chovu psů. Problém nastává ve chvíli, kdy je takové zapůjčení využito strategicky – nebo dokonce fiktivně – k tomu, aby se pes mohl pářit v zemi, kde by jinak nesplnil podmínky pro schválení k chovu.
Případ Qaisera van’t Stokerybos pokračuje
Po zveřejnění našeho blogového příspěvku „Qaiser van’t Stokerybos – případ obrovského podvodu s chovným psem?“ se na oficiálních webových stránkách chovatelské stanice Balihara Ranch objevila nenápadná, ale významná změna.
Majitelka chovatelské stanice aktualizovala profil Qaisera van’t Stokerybos a doplnila jej o text, který měl vysvětlit jeho roli v jejím šlechtitelském programu. Paradoxně tato aktualizace naše zjištění nevyvrací. Naopak potvrzuje hlavní bod, který jsme vznesli: že Qaiser byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici Balihara Ranch a byl zde používán k chovu fen, přestože nikdy nezískal povolení k chovu na Slovensku – tedy v zemi, kde Balihara Ranch působí a jejíž chovatelské předpisy je povinna dodržovat.
Nejde o otázku interpretace. Jde o prohlášení zveřejněná přímo na webových stránkách Balihara Ranch.
Co přesně se objevilo na webových stránkách Balihara Ranch
V aktualizovaném profilu je Qaiser van’t Stokerybos popsán jako „NÁŠ HOST“ s následujícími tvrzeními:
- pes byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici;
- byl použit „k chovu některých našich fen“;
- byly na něm provedeny „dodatečné zdravotní testy“;
- chovatel vyjadřuje vděčnost za příležitost „mít ho zde k chovu našich fen“.
Tyto formulace jsou důležité. Nepopisují jednorázovou návštěvu výstavy, umělé oplodnění zmrazeným spermatem ani symbolickou spolupráci. Popisují skutečnou fyzickou přítomnost psa v chovatelské stanici Balihara Ranch a jeho aktivní využívání jako plemenného psa.
Proč je to důležité
Podle veřejně dostupných záznamů byl Qaiser van’t Stokerybos v roce 2017 zapsán do slovenské plemenné knihy a následně v lednu 2019 evidován jako export do Estonska, kde je od té doby veden pod estonským registračním číslem.
Zároveň:
- má ve slovenské plemenné knize registrováno několik vrhů;
- po tomto vývozu byl používán k chovu fen v Balihara Ranch;
- majitelka chovatelské stanice nyní veřejně potvrzuje, že pes byl fyzicky přítomen v jejím zařízení a byl používán k chovu jejích fen.
Tyto tři roviny – registrace psa ve slovenské plemenné knize, jeho následná registrace v Estonsku a zdokumentovaná fyzická přítomnost v Balihara Ranch – vytvářejí rozpor, který nelze vysvětlit bez vznesení závažných otázek.
Když „vysvětlení“ potvrzuje problém
Zjevným účelem aktualizace webových stránek bylo reagovat na veřejnou kritiku a prezentovat přítomnost psa Qaisera van’t Stokerybos jako legitimní zapůjčení plemenného psa. Zveřejněný text však potvrzuje, že pes byl fyzicky přítomen v chovatelské stanici Balihara Ranch a aktivně využíván jako plemenný pes k chovu fen chovatelské stanice.
Problémem není samotné zapůjčení krycího psa, což je v chovatelské branži běžná praxe. Problémem je způsob, jakým byl tento status využit – jako mechanismus umožňující dlouhodobou, opakovanou chovatelskou činnost v rámci slovenského chovu, aniž by pes prošel slovenskou bonitací, která by se normálně vztahovala na psa trvale používaného k chovu v této zemi.
V tomto bodě přestává označení „host“ připomínat standardní formu spolupráce mezi chovateli a začíná spíše vypadat jako účelově vytvořená konstrukce, která umožnila obcházení chovatelských předpisů prostřednictvím formální klasifikace psa jako jedince se zahraničním původem.
V tomto světle případ Qaisera van’t Stokerybos přesahuje rámec individuálního případu a vstupuje do roviny systémového zneužívání pravidel určených k regulaci chovatelských praktik.
Nejde už přitom pouze o jednoho psa.
Tento kontext nabývá na významu vzhledem k tomu, že majitelka Balihara Ranch dlouhodobě působí jako mezinárodní rozhodčí FCI a v nedávné minulosti zastávala také funkci poradkyně chovu švýcarských salašnických psů na Slovensku.
Tyto role s sebou nesou nejen odborné znalosti, ale také odpovědnost za dodržování pravidel a transparentnost chovatelských činností. Právě z tohoto důvodu vyvolávají nesrovnalosti mezi oficiálními registracemi a skutečným využitím psa otázky, které daleko přesahují rámec jedné chovatelské stanice.