Proč se nebojí? 7 důvodů, proč se i v roce 2025 daří množírnám štěňat – případ Balihara Ranch

autor: | Dub 17, 2025

Balihara Ranch je jedním z nejdiskutovanějších, nejkontroverznějších a nejaktivnějších chovných zařízení ve světě švýcarských salašnických psů. Navzdory opakované kritice a veřejným údajům odhalujícím extrémní počet vrhů, nestandardní podmínky chovu a svědectvím nešťastných kupců štěňat, chovatelská stanice pokračuje v činnosti bez přerušení.

Jak je to možné? Proč neprojevují žádný strach?

Podívejme se na 8 klíčových důvodů, které v případě Balihara Ranch ostře vystupují do popředí:

1. Vydávají se za ochránce plemene, ale čísla vypovídají o něčem jiném

Na výstavách, na sociálních sítích a na svých webových stránkách se majitelka Balihara Ranch prezentuje jako vášnivá ochránkyně švýcarských salašnických psů.

Podle veřejně dostupných údajů však dosud odchovala téměř 3 000 štěňat.

To není péče – to je masová produkce.

2. Odmítají kritiku jako „závist“ nebo „osobní útok“

Místo toho, aby se zabývali jasnými a konkrétními otázkami, jako například proč mají některé feny 7 nebo 8 vrhů nebo jak je možné vyprodukovat více než 100 štěňat ročně, snaží se zdiskreditovat každého, kdo se odváží promluvit.

Na fakta reagují agresí. Upřímné otázky jsou odbývány obranou.

3. Budují nablýskanou tvář – ale co se skrývá za ní?

Na první pohled vypadá Balihara Ranch jako profesionální chovatelská stanice s elegantními webovými stránkami, výstavními stuhami a oceněními.

Ale skutečné podmínky, v nichž psi žijí, jsou nejen nejasné – jsou znepokojivé, dokonce alarmující. (Více informací najdete v našem článku Proč 15 metrů čtverečních pro 6 psů nestačí: Drsná realita chovatelské stanice Balihara Ranch).

Reklama prodává sny. Za dokonalou fotografií štěněte se však může skrývat tiché utrpení.

4. Rodokmen jako záštita – ne záruka etiky

Balihara Ranch, stejně jako mnoho velkochovů, se často skrývá za průkazy původu a slibem čistokrevných psů. Rodokmen však nezaručuje pohodu psa.

Ani registrovaná fena není chráněna před zneužitím. Pokud se chovatel rozhodne, může ji donutit, aby za svůj život osmkrát zabřezla. V Balihara Ranch se to stalo – bez váhání, bez výčitek svědomí. Jako by její tělo bylo jen výrobním prostředkem.

5. Pochybné praktiky jsou utajovány

Jeden z nejvíce znepokojujících případů se týká psa jménem Dale Gudbrand’s Norway Dream Mach, který byl podle oficiální databáze FCI „vyvezen ze Slovenska“. (Více informací najdete v našem článku Odhalení mezery v chovatelských předpisech: Skrytá pravda o Dale Gudbrand’s NORWAY DREAM MACH).

Přesto byl krátce poté použit jako krycí pes pro několik vrhů v Balihara Ranch.

Při tomto kroku zjevně nešlo o přemístění psa – šlo o kličku, jak obejít chovatelské předpisy. Pes měl údajně diskvalifikující chovatelskou vadu, takže papírově „zmizel“, zatímco nadále aktivně kryl.

Podobný scénář se opakuje i u Qaisera van’t Stokerybos (více v našem článku Qaiser van’t Stokerybos – případ obrovského podvodu s chovným psem?), který byl také „vyvezen do zahraničí“ – jen aby se v tichosti znovu objevil v chovném programu Balihara Ranch a zdánlivě se vyhnul další kontrole nebo omezením.

Nejedná se o ojedinělé případy. Jedná se o promyšlenou, sofistikovanou manipulaci se systémem – kdy se papírování stává nástrojem, který pravdu zakrývá, nikoliv odráží.

6. Tolerance systému = zelená pro množírny štěňat

Kontroly? Slabé. Sankce? Žádné.

Vezměte si případ Voulez Vous from Balihara Ranch (více v našem článku The Pure Cruel and Disgasting Practices of Balihara Ranch Kennel: The Most Destitute Female in the kennel), fenky, která za pouhých pět let porodila 64 štěňat. To v této chovatelské stanici není výjimka – je to součást normy.

Místo aby ji nechali odpočívat, opakovaně ji kryli, stejně jako mnoho dalších. A systém na to prostě kývl.

Balihara Ranch funguje, protože je jí to dovoleno. Ne proto, že by měl.

7. Skutečnost, která zůstává nepovšimnuta

V kruzích kolem majitelky Balihara Ranch se vytvořila komunita, která je postavena na dojmech, nikoli na datech.
Lidé sledují výstavy, líbí se jim fotografie, oslavují nové vrhy a vítězství na výstavách. Vidí vybroušený marketing, ale nevidí nebo se rozhodnou nevidět to, co se skrývá pod ním.

Kolik vrhů měla která fena?
V jakých podmínkách psi žijí?
Kolik psů tato chovatelská stanice skutečně chová?
Kolik štěňat už přišlo na svět?
Proč někteří psi záhadně „mizí“?

Tyto otázky se nekladou. Ne proto, že by nebyly důležité, ale proto, že narušují pohádku, kterou si mnozí kolem Balihara Ranch vytvořili.

Skutečný život psů – jejich fyzická a psychická zátěž, jejich osud po „vyčerpání“ – to vše zůstává mimo pozornost. A ti, kteří se odváží promluvit, se setkávají s mlčením, odmítnutím nebo obviněním ze „závisti“.

Mýtus dokonalosti přežívá. Skutečnost trpí.

Je jednodušší věřit mýtu než čelit pravdě.

8. Když věříme lži – protože pravda by bolela: Psychologie popírání

Balihara Ranch má své obdivovatele. A nejen na internetu – skuteční lidé, kteří je osobně navštíví, vidí psy, kotce, čísla. A přesto… je nic neznepokojuje.
Proč? Jak to, že nestačí přímé důkazy?

Protože některé pravdy jsou tak nepříjemné, že je snazší je popřít než přijmout.

Psychologové tomu říkají kognitivní disonance – vnitřní konflikt, který vzniká, když se přesvědčení člověka střetává s realitou. Pokud někdo léta věřil, že podporuje etické a oddané chovatele, je neuvěřitelně těžké připustit, že mohl přispět k problému. Začnou si tedy realitu upravovat podle svého:

  • „Ale ti psi vypadají šťastně.“
  • „Je o ně očividně postaráno.“
  • „Vyhrávají výstavy, takže to musí být v pořádku.“

Toto popírání není zlovolné – je to obranný mechanismus.

Přijmout, že je něco špatně, by vyžadovalo jednat. Mohlo by to znamenat ztrátu přátelství, postavení nebo přiznání, že jste byli uvedeni v omyl. A to bolí.

A tak začnou racionalizace. Otázky jsou nahrazeny výmluvami. Pochybnosti jsou umlčovány útoky – proti lidem, kteří je kladou.

Ne proto, že by to byli špatní lidé. Ale proto, že se snaží chránit obraz, který si vybudovali – o světě, svých rozhodnutích a o sobě samých.

A v tomto mlčení, v této křehké zóně pohodlí, se může dařit toxickým praktikám – bez jakýchkoli námitek a následků.

To je důvod, proč právě takové množírny štěňat přežívají. Ne kvůli nevědomosti, ale kvůli aktivnímu sebeklamu.

Závěr

Balihara Ranch je učebnicovým příkladem toho, jak může pod rouškou formální legitimity fungovat masový chov.

Čím více otázek si klademe, tím více znepokojivých údajů vychází najevo.

Oni se nebojí.

Ale možná… je na čase, aby se to změnilo.

Sdílet to:

Pošlete komentář

* jméno a e-mailová adresa jsou nepovinné, komentář můžete poslat anonymně

POKRAČUJTE VE ČTENÍ

Láska ke psům – nebo jen skvěle maskovaný byznys?

Kolik můžete vydělat na psech? Případová studie v číslech. 141 štěňat za jeden rok, minimální odhadovaný příjem přes 230 000 eur. Případová studie chovatelské stanice, která funguje již více než 30 let a plynule se vyvinula v lukrativní podnik v šedé zóně. Fakta, čísla a realita, kdy psi platí svým tělem – za důvěru, kterou nikdo nikdy neověřuje.

číst více

Balihara Ranch: Silná značka, ale slabý standard? Od rodokmenů k výrobním linkám – příběh impéria jednoho chovatele

Jak mění Balihara Ranch pověst švýcarských salašnických psů? Balihara Ranch je sice známý díky některým kvalitním importům a jedincům, ale díky svému rozsahu a marketingové síle nově definuje hranice zodpovědného chovu. Tento blog zkoumá, jak jedna značka mění vnímání oblíbeného plemene – a co to znamená pro jeho budoucnost.

číst více