Krásní psi, krutý systém: Když se chov stává výrobou

autor: | Říj 30, 2025

Za fasádou úspěchu

Po celém světě existuje mnoho chovatelských stanic, které chovají švýcarské salašnické psy, ale jen jedna se stala symbolem výrobního modelu, který zašel příliš daleko – Balihara Ranch.

Na první pohled působí vše bezchybně – rodokmeny plné šampionů, importované krevní linie, oficiální zdravotní testy, lesklé fotografie z výstav.

Na papíře to vypadá jako sen každého chovatele – systém navržený k vyšlechtění „dokonalých“ psů.

Pod nablýskanými slovy se však skrývá krutá realita – téměř tři tisíce štěňat švýcarských salašnických psů odchovaných během tří desetiletí pod vedením majitelky chovatelské stanice Balihara Ranch.

Více než dvacet vrhů ročně, v průměru sto dvacet až sto padesát štěňat.

Nejde o rodinný chovatelský program, ale o výrobní linku.

Není to láska ke psům, ale výrobní koloběh.

Fakta – Legální? Ano. Etické? Sotva.

Všechno lze zaznamenat, certifikovat, zaregistrovat.

I masová produkce může na papíře vypadat čistě – rodokmeny, zdravotní testy, výstavní tituly, ocenění.

Psi však nežijí v rodokmenech ani ve výstavních katalozích.

Podle oficiálních údajů FCI a Slovenského klubu švýcarských salašnických psů má Balihara Ranch mimořádně vysokou produkci – asi dvacet vrhů ročně, což představuje sto dvacet až sto padesát štěňat.

V praxi to znamená, že feny jsou opakovaně nakrývány s minimálním časem na zotavení – v systému, který musí fungovat nepřetržitě, aby udržel objem produkce.

Nejde o jednotlivce – jde o systém, který umožňuje budovat „úspěch“ na vyčerpaných tělech a tichém utrpení.

Analýza – Když se šampioni stávají marketingovým nástrojem

Případ Balihara Ranch není výjimkou. Je to varování.

Kvalitní jedinci se stali zástěrkou, za níž se skrývá masová produkce.

Ano, někteří psi z těchto linií vyhrávají na výstavách.

Ale šampioni jsou spíše výjimkou než důkazem toho, že systém funguje.

Ne každý vrh lze vést na elitní úrovni – ne v takovém počtu, ne v takovém tempu.

Tento model funguje jako montážní linka – na jedné straně prestižní jména, na druhé desítky štěňat.

Na papíře lze ospravedlnit ledacos – kromě toho, jak psi skutečně žijí.

Srovnání – chov vs. produkce

AspektEtický chovProdukce štěňat
TempoPomalé, s ohledem na blaho psůKonstantní, řízené poptávkou
CílRovnováha mezi zdravím a kvalitou životaObjem, počty, prodej
ZdravíSledované, ověřitelnéDeklarované, těžko ověřitelné
TransparentnostVeřejná a sledovatelná dataPečlivě budovaná veřejná image – online se objevuje pouze část chovu, zatímco chovatelské záznamy odhalují mnohem širší provoz
Dopad na psyNízký stres, čas na zotavení po poroduÚnava, anonymita, emoční odloučení
Důsledky pro lidiDůvěra a klidRychlá dostupnost, vysoké dlouhodobé náklady

Etická rovina – když se láska k plemenům promění v byznys

Největší tragédií velkých chovatelských stanic, jako je Balihara Ranch, není to, že produkují šampiony, ale že množství vrhů maže morální čistotu těch předchozích.

Ne geneticky, ale eticky.

Když se zvíře stane reprodukovatelným produktem, chovatel ztrácí to, co jeho práci činí skutečně lidskou – respekt.

„Kvalita“ už není zárukou, ale argumentem.

A čím častěji se používá, tím méně znamená.

Emocionální rovina – ticho psů

Za zdmi chovatelských stanic, které fungují po celý rok, není žádné ticho.

Je tam jen stálý režim: krmení, páření, porody, odstavení – a pak další vrh.

Psi nemají hlas – žijí v cyklu, který za ně někdo zvolil.

Kupující vidí pouze roztomilou fotku, rozkošné štěňátko, působivý rodokmen.

Nevidí matku, která porodila šestkrát, sedmkrát nebo dokonce osmkrát.

Nevidí chovatele, který podepisuje dokumenty jako důkaz svého „úspěchu“.

A nevidí skutečnou cenu – protože ji platí ti, kteří nemají hlas.

Kvalita, která má svou daň

Nikdo nepopírá, že mnoho z těchto psů je krásných.

Krása se však neměří jen výstavními tituly, ale i životem, který je provází.

Pokud je tento život postaven na nekonečném cyklu, pak kvalita přestává být ctností a stává se marketingovým nástrojem.

Rodokmen není zárukou čistého svědomí chovatele – stejně jako zákon není zárukou spravedlnosti.

Ve skutečném chovu se rodí radost, ve výrobě zůstává jen vyčerpání a ticho. Balihara Ranch se stala zrcadlem systému, v němž dokumenty s razítkem FCI, lesklé fotografie a úspěšní výstavní psi maskují tiché utrpení stovek dalších – neviditelných, nevyslyšených a zapomenutých.

Sdílet to:

Pošlete komentář

* jméno a e-mailová adresa jsou nepovinné, komentář můžete poslat anonymně

POKRAČUJTE VE ČTENÍ

Když se fakta přesouvají za zavřené dveře: Jak Slovenský klub švýcarských salašnických psů uzamkl své chovatelské záznamy po stížnosti jednoho člena

Slovenský klub švýcarských salašnických psů (SKŠSP) přesunul své chovatelské údaje za zavřené dveře poté, co si na ně stěžovala majitelka chovatelské stanice Ranch Balihara. Údaje nezmizely – byly pouze přesunuty mimo dosah veřejnosti. Transparentnost se stala výsadou, jež poctivé chovatele odsouvá do stínu těch, jimž se fakta nelíbí.

číst více

Prodáno bez domova: Jak Balihara Ranch přichází o kontrolu nad svými štěňaty

Štěňata opouštějí Balihara Ranch po skupinách – považují se za exportní zboží. Screenshot z roku 2023 ukazuje, že jedno štěně bylo nabídnuto ve skupině na Facebooku, pravděpodobně jako součást zásilky s několika psy odeslanými společně za účelem snížení nákladů na dopravu – aniž by měl chovatel přehled o konečném umístění štěněte.

číst více

Skryté identity Balihara Ranch: Když jedna chovatelská stanice potřebuje více jmen

Jména jsou jen kulisou. Skutečnost je jasná: masivní produkce štěňat skrytá za střídajícími se jmény chovatelských stanic. Facebookový archiv mluví sám za sebe: podle přiznání samotné majitelky byla štěňata s jmény Ballyhara a Cursallagh odchována v Balihara Ranch. Čestný chovatel nepotřebuje více identit – jedno jméno stačí.

číst více