Zatímco první část se zabývala slepými místy v této oblasti – limity, kontrolami a vývozy –, druhá část se zaměřuje na druhou stranu rovnice:
kluby, funkcionáře a dozorčí orgány, které mají systém udržovat v funkčním stavu, ale často vytvářejí prostor pro jeho obcházení.
V menších chovatelských klubech není neobvyklé, že jedna osoba zastává několik funkcí najednou:
- funkcionář klubu,
- chovatel,
- rozhodčí FCI,
- poradce chovu,
- organizátor výstav.
Taková koncentrace pravomocí vytváří prostor pro:
- vytváření pravidel, která vyhovují určitým chovatelům,
- narušení rovnováhy mezi běžnými členy a „elitními“ chovatelskými stanicemi.
Skutečnost, že majitelka Balihara Ranch je rozhodčí FCI a mnoho let působila jako poradkyně chovu ve Slovenském klubu švýcarských salašnických psů, neporušuje žádné formální předpisy.
Jedná se však o střet zájmů, který by měl být omezen transparentním systémem.
Slepé místo č. 5: Výjimky, které nevypadají náhodně
Nejnovější příklad:
Pro období 2025–2026 byly majitelce Balihara Ranch přiděleny dvě poradkyně chovu.
V rámci celého Slovenského klubu švýcarských salašnických psů je to jediný takový případ.
Klub takové rozhodnutí nepřijímá bezdůvodně.
Naznačuje to mimořádnou administrativní zátěž – že standardní model „jeden poradce na chovatele“ už nestačí.
Jedná se o výjimku, která:
- potvrzuje extrémní objem práce,
- ukazuje, že klub již musí „tiše upravovat pravidla“,
- a odhaluje strukturální slabost systému, který není schopen zvládnout velkokapacitní chovatelské provozy pomocí tradičních mechanismů.
Výjimky tohoto druhu také ukazují, že tradiční model řízení už nedokáže držet krok s chovatelskými stanicemi, jejichž velikost přesahuje běžnou kapacitu struktur chovatelských klubů.
Slepé místo č. 6: Role Slovenské kynologické jednoty (SKJ)
Slovenská kynologická jednota (SKJ) má působit jako nejvyšší dozorčí orgán pro chov psů na Slovensku, kde Balihara Ranch funguje.
V praxi však:
- nesleduje počet psů v chovatelských stanicích,
- neřeší otázku welfare,
- neomezuje počet vrhů,
- neprovádí namátkové kontroly
- a při vývozu se zaměřuje téměř výhradně na papírování.
Výsledkem je prostředí, ve kterém jediná chovatelská stanice může:
- produkovat stovky štěňat ročně,
- fungovat zároveň jako expediční centrum
a přitom stále působit za stejných podmínek jako malý rodinný chovatel.
Fédération Cynologique Internationale (FCI) má však dostatečnou autoritu k tomu, aby stanovila rámec pro odpovědný chov – doporučené limity pro vrh, pravidla pro welfare nebo nezávislé kontroly. Dokud tak neučiní, systém zůstává otevřený extrémům, které jeho současná podoba není schopna absorbovat.
Tato slepá místa na klubové a organizační úrovni dotvářejí obraz systému, který není schopen vyrovnat se s masovým chovem.
Problém, který lze vyřešit pouze systémově
Extrémní produkce jedné chovatelské stanice není selháním jedné osoby.
Případy, jako je chovatelská stanice Balihara Ranch, ukazují, že jde o důsledek systému, který:
- nemá žádné limity,
- nemá žádný dohled,
- nemá žádné mechanismy zpětné vazby,
- a nemá žádné záruky proti střetu zájmů.
Dokud tato slepá místa nezmizí, bude možné, aby jedna chovatelská stanice dominovala v chovu určitého plemene, zahltila jeho genofond, zatěžovala infrastrukturu chovatelského klubu a přesto byla klasifikována jako „plně vyhovující“.
Tento článek je proto výzvou, abychom nehledali viníky, ale řešení.
Systém, který nedokáže ochránit psy, neochrání ani lidi, kteří je kupují.
A pouze systémová reforma může zabránit tomu, aby se podobné situace v budoucnu opakovaly.
Tento článek je publikován ve dvou částech. Pokud jste nečetli část I, najdete ji zde: Když systém přestane chránit psy: Slepá místa v systému FCI a chovatelských klubech, která umožňují extrémní chovatelské praktiky (část I)