Balihara Ranch: Silná značka, ale slabý standard? Od rodokmenů k výrobním linkám – příběh impéria jednoho chovatele

autor: | Dub 24, 2025

Balihara Ranch se stal známým jménem ve světě švýcarských salašnických psů. Na tomto blogu se však blíže podíváme na to, co se stane, když kvalitu nahradí kvantita.

Lidé se stále častěji ptají, proč švýcarští salašničtí psi vykazují známky špatného zdraví nebo nestabilní povahy. Odpověď není jednoduchá. Jedno jméno se však v těchto rozhovorech stále objevuje: Balihara Ranch. Je to jen značka, nebo fenomén, který mění náš pohled na plemeno jako takové?

1. Když je jméno slyšet víc než kvalita

Balihara Ranch je proslulý nejen svou PR mašinérií, ale i masivní produkcí štěňat švýcarských salašnických psů.

Majitelka stanice dosud odchovala téměř 3 000 štěňat.

To už není zodpovědný chov.

Je to výrobní linka.

2. S každým dalším vrhem klesá důvěra v plemeno

Švýcarští salašničtí psi jsou známí jako spolehliví a milující rodinní společníci. Když se však s nimi začnou pojit chronické zdravotní problémy, nestabilní chování nebo problémy s temperamentem, trpí tím celé plemeno.

Stačí jeden chovatel se zvučným jménem, aby zničil důvěru, kterou si desítky oddaných chovatelů roky získávaly.

3. Zodpovědní chovatelé pociťují nespravedlnost

Etičtí chovatelé:

  • roky čekají, než naplánují vrh
  • hluboce promýšlejí každé páření
  • odmítají kupce, kteří nejsou opravdu připraveni

A pak se jich někdo zeptá:

„Proč nemáte tolik štěňat jako Balihara Ranch?“.

Protože nemůžete masově vyrábět poctivost nebo péči.

4. Zklamaní majitelé obviňují plemeno – ne chovatele

Když si někdo koupí štěně a později se potýká s:

epilepsií,

poruchami chování,

dysplazií kyčelních kloubů,

…málokdy hledají chybu u sebe – nebo u chovatele.

Vinu pak kladou plemeni.

A to je nespravedlivé vůči psům, budoucím majitelům i chovatelům, kteří dělají věci správně.

5. Když se pravidla obcházejí

Více případů ukazuje, že termín „export“ se v některých chovech nepoužívá pro skutečný vývoz psů do zahraničí, ale jako nástroj k obcházení omezení chovu.

Papíry lze upravit. Důsledkům se ale nevyhnete. A ten nese celé plemeno.

6. Obchodní značka není zárukou charakteru

Mnoho kupujících přehlíží temperament, zdravotní historii nebo dokonce podmínky, ve kterých bylo štěně vychováno. Zdá se, že záleží jen na tom, odkud pes „pochází“ – a zda je zrovna k dispozici.

Balihara Ranch se prezentuje jako prémiová značka – značka, která evokuje prestiž a důvěru.

Ale pes není produkt z katalogu luxusních výrobků. Není to rodokmen, který ovlivní váš společný život – jsou to právě první životní zkušenosti, které určují, kým se váš pes stane.

Značka může působit jako záruka.

Ale skutečná jistota nevychází ze jména.

Pochází ze způsobu, jakým byl pes odchován.

7. Velké jméno ≠ Velká péče

Někteří fanoušci Balihara Ranch tvrdí:

„Chovatelská stanice, která existuje tak dlouho a odchovala tolik psů, musí dělat něco správně.“

Čísla však ukazují zcela jiný obrázek.

100 až 150 štěňat ročně – už tři desetiletí.

To není zodpovědný chov. To je velkovýroba.

Při takovém objemu prostě není prostor pro individuální a promyšlený začátek každého psa. Není prostor pro skutečnou individuální péči.

A když je každý pes jen další řádek v tabulce, nejde už o zachování plemene.

Jde o plnění výrobního plánu.

8. Mlčením se Balihara Ranch stává normou – ne výjimkou

Když ostatní chovatelé, kluby a instituce mlčí, Balihara Ranch přestává být výjimkou.

Stává se novým standardem.

A s tím se tiše posouvá hranice odpovědnosti.

Nejde jen o jednoho chovatele.

Jde o budoucnost plemene.

Závěrečné myšlenky

Balihara Ranch není jen název.

Je to zrcadlo, které odráží, kam až jsme ochotni zajít, když kvantita převáží kvalitu.

Pokud budeme mlčet, masová produkce nejenže nahradí odpovědnost – stane se novou normou.

A to by byla škoda.

Mluvme nahlas – o chovu, o etice, o tom, co znamená být zodpovědný.

Protože to, jak dnes chráníme naše plemena, ovlivňuje to, kým budou zítra.

Sdílet to:

Pošlete komentář

* jméno a e-mailová adresa jsou nepovinné, komentář můžete poslat anonymně

POKRAČUJTE VE ČTENÍ

Láska ke psům – nebo jen skvěle maskovaný byznys?

Kolik můžete vydělat na psech? Případová studie v číslech. 141 štěňat za jeden rok, minimální odhadovaný příjem přes 230 000 eur. Případová studie chovatelské stanice, která funguje již více než 30 let a plynule se vyvinula v lukrativní podnik v šedé zóně. Fakta, čísla a realita, kdy psi platí svým tělem – za důvěru, kterou nikdo nikdy neověřuje.

číst více