Znepokojivá pravda o skrytém štěněcím impériu rozhodčí FCI.
Balihara Ranch se prezentuje jako „rodinný chovatel“ – ale čísla vypovídají o něčem jiném.
Ve skutečnosti jde o velkochov štěňat – ročně jich „vyprodukuje“ stovky.
A přestože je majitelka Balihara Ranch oficiálně registrovaná jako chovatelka, nikdy se jako chovatelka neprezentuje.
Na svých webových stránkách a ve veřejných profilech uvádí takové profese, jako je zaměstnankyně ministerstva spravedlnosti, rozhodčí FCI, certifikovaná mediátorka a soudní znalkyně. Nikde otevřeně nepřiznává, že velkochov psů není jen její vášní, ale hlavním zdrojem příjmů.
Navenek vůbec nepůsobí jako chovatelka – spíš jako právnička s veřejnou důvěryhodností.
Proč se však tak dlouho snaží skrývat pravdu? Související články: https://balihararanch.review/cs/skryty-zivot-chovatelu-psu-blizsi-pohled-na-janu-stefancovou/
Proč se skrývá?
Možná to začalo nevinně – čistou láskou ke psům.
Jedna fenka. Jeden vrh. Čistá radost.
Ale s rostoucím počtem psů rostou i výdaje.
A jakmile si někdo uvědomí, že prodej štěňat může vynášet tisíce měsíčně, všechno se změní.
Najednou nezbývá čas na skutečnou práci.
Najednou je jednodušší žít z prodeje štěňat – není třeba chodit do práce od devíti do pěti.
Tehdy se objeví její maska.
Nepravé povolání. Pečlivě vystavěná osobnost. Byznys za oponou.
Lež, aby se člověk nemusel přiznat, že se psi stali zdrojem jeho příjmů.
Zisk na prvním místě. Psi na místě posledním.
Když je cílem zisk, a ne dobré životní podmínky zvířat, vždy následují škrty. A vždy na stejných místech:
- Méně místa.
- Častější vrhy.
- Žádný odpočinek mezi vrhy.
- Levné a nekvalitní krmivo.
- Žádné prověřování potenciálních majitelů.
Majitel se tváří jako „nechovatel“ a přitom prodává desítky štěňat – zcela bez povšimnutí.
A výsledek? Se psy se zachází jako se zbožím.
Roční příjmy z chovu psů se šplhají do statisíců – daleko za hranici toho, co lze považovat za hobby chovatele.
Proč to píšeme?
Protože se nejedná o jednorázový případ.
Protože Balihara Ranch není výjimkou – je to jen nejviditelnější příklad ve světě švýcarských salašnických psů.
A co je nejdůležitější:
Protože láska ke psům se nemusí skrývat.
Skutečná láska ke psům nelže o tom, co nám přináší obživu.
Etický chovatel se nikdy nestydí říct: „Ano, jsem chovatel.“
Oficiální tituly na papíře. Továrna na štěňata ve skutečnosti.
Na papíře působí, že majitelka Balihara Ranch je státní úřednice, certifikovaný soudní znalec, mediátor a rozhodčí FCI.
Ve skutečnosti je však majitelkou Balihara Ranch – podniku, který ročně vyprodukuje přibližně 100 až 150 štěňat švýcarských salašnických psů.
Žádný dohled.
Žádná kontrola.
Žádná etika.
A chovatelské praktiky na hony vzdálené tomu, co lze nazvat zodpovědným chovem – to vše skryté za zavřenými dveřmi, které nikdo nesmí vidět.
Je to opravdu jen „koníček poháněný vášní“?
Nebo pečlivě vybudovaný systém, který má zabránit tomu, abyste se dívali příliš zblízka?
Chovatelství není ostuda.
Masová produkce bez pravidel – to ano.
Psy můžete milovat – a dokonce je i chovat.
Ale pokud se stydíte za to, jak si vyděláváte, není to chov.
Je to obchod. Temný obchod.
A nakonec jsou to psi, kdo za to tiše zaplatí.
Související čtení: https://balihararanch.review/cs/rok-2024-na-balihara-ranch-review-spousta-sokujicich-odhaleni/