Jedna osoba. 81 švýcarských salašnických psů schválených do chovu za 12 let.
Zpracovali jsme a archivovali kompletní přehled bonitací, které Slovenský klub švýcarských salašnických psů zveřejňoval na svých webových stránkách od roku 2012, než byly z webových stránek odstraněny. A když jsme údaje seřadili podle jména chovatele, zatajil se nám dech.
Výsledek? Šokující. Zarážející. Hluboce znepokojující.
Ze všech hodnocení jsme odfiltrovali psy, kteří byli uchovněni pod jménem jediného chovatele – majitelky chovatelské stanice FCI Balihara Ranch. Celkový počet: 81 psů uchovněných během 12 let! Všichni byli bonitováni pod jejím jménem, všichni v jejím vlastnictví, téměř všichni použiti v chovu pod jejím chráněným názvem.
Co toto číslo skutečně znamená?
Normální etický chovatel uchovní možná 5, maximálně 10 psů po dobu 12 let – často s přestávkami, s ohledem na kondici, pohodu, zdraví a přirozený životní cyklus psů.
Majitelka Balihara Ranch uchovnila za stejnou dobu osmdesát jedna psů. A to nezahrnuje psy uchovněné před rokem 2012 – podle našich záznamů šlo o přibližně stejný počet, tedy asi 80 jedinců.
Průměrná délka života plemen švýcarských salašnických psů (bernský, velký švýcarský, entlebuchský a appenzellský salašnický pes) se pohybuje mezi 8 a 12 lety. Co to znamená v praxi?
- Že se v Balihara Ranch v průběhu těchto 12 let nacházelo zároveň enormní množství psů.
- Že chov probíhal ve velkém měřítku, na úrovni masové produkce.
- Že každý jednotlivý pes byl součástí dobře promazaného výrobního mechanismu – ne součástí pečlivě promyšlené etické linie.
A tady často přichází další pokus o omluvu ze strany majitelky Balihara Ranch: „Ti psi nejsou všichni moji, jsou na mě jen napsaní, případně je využívám v chovu.“
Ale pokud tomu tak skutečně je, pak je celý chov o to horší – protože:
- – buď jsou to vlastní psi, kteří jsou systematicky využíváni v nadměrné míře a v nadměrném počtu na jednom místě, pod jednou střechou,
- nebo jsou to psi „od jiných“, jejichž vrhy jsou vedeny pod jednou chovatelskou značkou – což odpovídá komerčnímu modelu s outsourcovanými chovnými prostředky a výstupem v podobě štěňat. Komerční model, který je FCI přísně zakázán.
V obou případech je iluze „etického chovu“ zcela rozvrácena.
Pokud má někdo pod svou kontrolou desítky vrhů ročně – ať už prostřednictvím vlastních, nebo cizích psů – hovoříme o obchodním modelu, nikoli o odpovědném chovu.
Toto nelze považovat za etický chov
Majitelka Balihara Ranch se dlouho snaží přesvědčit veřejnost, že je zodpovědnou a etickou chovatelkou. Opírá se o svůj status rozhodčí FCI a vydává se za odbornici a uznávanou chovatelku. O to je však situace závažnější.
Z veřejných údajů o bonitacích je zřejmé:
- Všechny psy vlastnila majitelka Balihara Ranch.
- Všichni byli uchovněni pod jejím jménem.
- Téměř všichni byli následně použiti v chovu (samozřejmě pod značkou Balihara Ranch).
Chovatelská praxe Balihara Ranch se vymyká standardům etického chovu – a působí spíše jako samostatná továrna na psy.
„Chov psů má sloužit k zachování plemene, zlepšení zdraví a povahy. Nikdy by neměl být provozován pouze z ekonomických důvodů.“
(– FCI, Obecné zásady chovu)
Někdo by mohl namítnout:
„Ale vždyť právě Balihara Ranch zachovává plemeno, šíří ho do světa, možná zlepšuje zdraví, možná má jen více psů, protože je úspěšný…“
A právě zde začíná skutečný problém.
Protože zachovat plemeno neznamená produkovat ho ve velkém jako továrna na psy.
Zlepšení zdraví plemene neznamená produkovat zhruba 100 štěňat ročně, téměř nepřetržitě po tři desetiletí.
Genetická diverzita nevzniká v uzavřeném prostředí pod vedením jediného člověka.
To, co se navenek může jevit jako „úspěšný chov“, je ve skutečnosti systematicky provozovaná továrna na psy, v níž hlavní roli hraje zisk – nikoli standard, zdraví či temperament.
A to je pravý opak toho, co by měl chov FCI představovat.
Etické důsledky takového chovu
- Přetěžování chovných fen – feny majitelky chovatelské stanice Balihara Ranch mívají za život často pět až osm vrhů, což značně překračuje doporučené maximum.
- Snížení genetické diverzity – opakované používání stejných linií a kombinací.
- Nedostatek individuální péče – není fyzicky možné, aby někdo měl prostor, čas a lidské kapacity věnovat každému z desítek psů pozornost, kterou si zaslouží.
- Opuštění významu chovu jako ušlechtilé činnosti – chov pod FCI má být snahou o rozvoj plemene, nikoli prostředkem k dosažení zisku.
- Podkopávání důvěry v FCI a SKŠSP – když rozhodčí a členové klubu sami o sobě porušují ducha pravidel.
A největší ironie?
Žádný jiný chovatel – v SKŠSP ani jinde – se tomuto číslu ani nepřiblížil. Balihara Ranch výrazně dominuje v počtu uchovněných psů, a tím i v počtu odchovaných vrhů.
A navzdory tomu všemu:
- Lidé si stále kupují psy z této chovatelské stanice.
- Chovatelé stále prodávají své psy majitelce Balihara Ranch.
- A mnoho chovatelů a milovníků plemene ji nadále podporuje a veřejně oceňuje její práci.
Závěr a výzva
Jak je možné, že takový chov vůbec funguje?
Jak je možné, že jeden člověk uchovní 81 psů za 12 let – a neexistuje žádný kontrolní, omezující ani sankční mechanismus?
Proč klub a FCI tolerují takový rozsah „velkochovu“, který probíhá přímo pod jejich dohledem – a v rozporu se zásadami, které oficiálně hlásají?
A proč – v době, kdy máme k dispozici údaje, důkazy a veřejně dostupná fakta – mlčíme?
Příloha k tomuto článku
V příloze článku najdete snímky obrazovek všech 81 psů bonitovaných v letech 2012 až 2024 pod jménem majitelky chovatelské stanice Balihara Ranch.
Za každým z těchto psů se skrývá tichý příběh – a každý z nich je důkazem toho, že „etika“ je u některých plemen jen slovo.
Někteří zvládli více vrhů, než kolik let vůbec žili.
Jiní se pravděpodobně nikdy nedostali dál než z kotce do porodního boxu.
A mají společné jediné: jejich život se netočil kolem lásky – ale kolem zisku.
zdroj: skssp.eu